Po krušných chvílích na mongolsko-ruských hranicích nás do svého nitra pouští Sibiř, která je naším společníkem skoro až po úplný konec naší cesty. Celou polovinu nás jakoby za ruku vede Transibiřská magistrála, překvapivě nenápadná železnice, která nám však ukazuje svou nepostradatelnost několikrát denně. Tak často totiž stáváme v dlouhých kolonách před vlakovými přejezdy.
Rusko je pro nás nekonečné. Je to tak nekonečná cesta, jak jen může být cesta domů. Někdy sem snad doplníme celý článek, do té doby doufejme postačí pro představu pár fotografií.
Ulan Ude, pokud byste měli někdy pocit, že chcete vidět největší hlavu Lenina na světě, je právě zde.
Bajkal, nejhlubší jezero světa, lemované malými přístavy a obchodníky s pečenými omuly. Jíme je na snídani, oběd, večeři, omul jakožto endemický druh je nám k dispozici pouze těch pár krátkých dní cesty kolem Bajkalu, poté se s ním se slzou v oku loučíme.
Držení těla prý napoví hodně, tady například to, jak teplá je v srpnu voda v Bajkalu.
Výlet ke krasnojarské přehradě. Výjimečná mimo velikosti tím, že po pravé straně řeky funguje výtah lodí. Po kolejích je loď vytažena na úroveň vrchní hladiny.
Typické sibiřské domky. Tyto vyfocené u železničního přejezdu transsibiřské magistrály, kde se tvořila klasická několikakilometrová fronta. Místní se tomu umí přizpůsobit, tady nám chlapci nabízeli vařenou kukuřici.
Noc na Uralu. To, co přes den vypadá jako nevinná fabrika na okraji města, může ráno zamořit celé širé okolí. Včetně našeho stanu.
Togliatti. Město, které v roce 1987 vypustilo do světa něco tak dokonalého, jako je Lada Niva. I náš Ničitel spatřil světlo světa právě zde, proto pro nás byla návštěva tohoto místa téměř povinností. V pozadí hlavní velitelství firmy. Dalšími zajímavostmi bylo objevení kvasu století a odmítnutí nás ubytovat ve třech hotelech.
Kousek od AvtoVaz montoven stojí AvtoVaz technické muzeum. Obrovský areál zaplněný všemožnou vojenskou technikou od radarových zařízení, letadel, tanků až po dieslovou ponorku. Rozsáhlá fotogalerie je k vidění na English Russia.
Vlivem pozdního odjezdu z Togliatti a nemožnosti spát v hotelu stavíme stan u Lukoilu. Spát na benzínce v Rusku by nám kdysi asi přišlo jako bláznivý nápad, tma, zoufalství a pokažené přední světlo však udělají své. Odměnou za náš neohrožený čin nám bylo setkání v partou ruských UAZ našenců vyrážejících na offroadovou vyjížďku.
Mamayev Kurgan, klíčová hora v bitvě o Stalingrad, nyní památník Mať Rodina. V podstavci sochy hoří věčný oheň a každou hodinu probíhá velmi emotivní výměna stráží.
V roce 1942 vyjela z blízkého města tanková divize, cílem byl Berlín. Úspěšnou misi připomíná památník u cesty.
A to je konec. Po přejezdu rusko-ukrajinských hranic pociťujeme úlevu. Ukrajina pro nás v tuto chvíli představuje skoro domov, něco známého, míříme tedy do Kyjeva a poté se rozhodujeme změnit původně plánovanou trasu. Nejedeme Polskem, ale míříme na Zakarpatskou Ukrajinu, Slovensko a poté domů.
Příjezdová.